Jak často můžu po rozvodu vídat dítě? A co na to ústavního soud?

Jak často můžu po rozvodu vídat dítě? A co na to ústavního soud?

09:57 06 Srpen in Články
0 Comments

Bývaly doby, kdy otcové (ale i matky, které se dostaly do svízelné situace) téměř neměli šanci své děti vídat. Zkrátka jeden rodič dítě “dostal” a druhý měl smůlu. Styk s dítětem býval velmi omezen. Naštěstí je to dávno pryč a většina soudů dbá na práva dětí i rodičů. A mězi ně patří i právo na péči obou rodičů a právo na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod. Ostatně to letos v květnu (2019) Ústavní soud neopomenul opět zdůraznit…

Kdo má “silnější právo”?

V případě rozhodování o péči a styku o nezletilé po rozvodu manželství by měl být vždy primárním zájem dítěte. Soud posuzuje schopnost rodičů se o dítě postarat, zázemí, zvyky nezletilých a jejich potřeby apod. A ty se pochopitelně s růstem dětí mění. Tomu by mělo odpovídat i chování rodičů. V případě, že však mají styk upraven, tj. přesně dané dny a časy, kdy se s dítětem kdo vídá, může nastat problém… Zákonodárce předpokládal, že se v prvé řadě budou rodiče chovat rozumně a budou dbát na práva svých dětí. Pokud to však není možné, rozhodne na jejich návrh soud. Odpověď na to, kdo “má dítě mít” tak není jednoduchá, protože při běžných okolnostech by se o něj měli starat oba.

“Pokud obecné soudy rozhodují o úpravě styku, je třeba vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo samotného dítěte na péči obou rodičů; a tudíž je-li rozhodnutím soudu dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by mu mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Pro oba rodiče totiž platí stejně čl. 32 odst. 4 Listiny, podle nějž je péče o děti a jejich výchova právem rodičů a děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Takové co nejrovnoměrnější uspořádání z hlediska péče o dítě a jeho výchovy je rovněž zpravidla v nejlepším zájmu dítěte.”

nález II. ÚS 4247/18 ze dne 17. května 2019.

Změny rozhodnutí a zájem dítěte

Zákon pochopitelně umožňuje rozsudek změnit. Pokud je k tomu dán “důležitý důvod”. Obvykle se za důležitý důvod považuje přechod na základní školu, na střední a na univerzitu, nicméně je to značně zjednodušující pohled. A to je i případ, který řešil Ústavní soud ve svém nálezu II. ÚS 4247/18 ze dne 17. května 2019.  Otec se domáhal rozšíření stanoveného styku. Kvůli dětem se přestěhoval zpět do města, vytvořil zázemí a chtěl se o děti více starat. Soud prvního stupně i odvolací soud mu však rozšíření nepovolily. Šablonovitě se vypořádaly s případem tak, že není dán důležitý důvod a není to v zájmu dětí. Podle Ústavního soudu se však řádně nezabývaly tím, proč by tomu tak mělo být.

Soud opakovaně vyslovil názor, že primárně by měli o dítě pečovat oba. Naopak, pokud má být rozhodnuto odlišně, musí to být dostatečně odůvodněno:

“Odchylky od takového uspořádání, tedy výrazná disbalance mezi oběma rodiči v péči o dítě a styku s ním, musí být vždy odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, nejčastěji opět nejlepšího zájmu dítěte; přičemž v řízení musí být prokázány konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá”.

A to přesně v daném případě nenastalo. V praxi je nejčastějším důvodem alkoholismus, gamblerstvím či jiné škodlivé chování jednoho z rodičů. Podle Ústavního soudu by však toto mělo být prokazováno, aby děti nedošly k újmě. Hodnotou samotnou je pak i stabilita výchovy. V neposlední řadě nesmí být zapomínáno na názor dětí, pokud jsou jej schopny vyjádřit.

Druhý rodič si styk s dítětem nepřeje

Pochopitelně nastávají situace, kdy si jeden rodič styk dítěte s tím druhým nepřeje. Otázkou však je nakolik je toto přání relevantní. V případě, že jsou obavy o dítě a jeho vývoj důvodné, je určitě na místě je před soudem vyjádřit. Vždyť jde hlavně o dobro dítěte a ne o vyřizování osobních sporů mezi bývalými manžely/partnery. Pro případy akutního ohrožení navíc zákon zná prostředky zásahu jako třeba návrh na předběžné opatření. Pokud však jde jen a pouze o blokování druhého partnera “z principu”, zákonné to není. Ústavní soud v tomto případě rozhodnutí soudů nižšího stupně zrušil a dal za pravdu otci. Navíc zdůraznil, že:

“nejen při rozhodování o péči o dítě, ale též při rozhodování o úpravě styku rodiče s dítětem je nutno vycházet z toho, že oba rodiče mají právo pečovat o dítě a podílet se na jeho výchově v zásadě stejnou měrou, čemuž odpovídá právo dítěte na péči obou rodičů. Je-li tedy dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby tato zásada, vycházející z ústavně zaručeného práva rodiče i dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny, byla co nejvíce naplněna.”

“Důvodem pro nerozšíření styku s druhým rodičem nemůže být samotný nesouhlas rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, ani obecný poukaz na nevhodnost změny zažitého a fungujícího režimu styku. I při rozhodování o úpravě styku rodiče s dítětem je třeba komplexně zjišťovat a posuzovat nejlepší zájem konkrétního dítěte a nevyhovění návrhu dotčeného rodiče na rozšíření styku s dítětem lze odůvodnit zásadně jen rozporem s nejlepším zájmem dítěte, podloženým konkrétními okolnostmi a skutečnostmi v řízení prokázanými”

Nezbývá než doufat, že soudy při svém rozhodování budou v budoucnu zohledňovat práva dětí stejnou měrou jako to udělal Ústavní soud. Ostatně názor Ústavního soudu nelze brát nikdy na lehkou váhu.

Pokud máte zájem o konzultaci o Vašem případu, zavolejte nebo napište a domluvíme schůzku u mě v kanceláři v Lysé nad Labem.

 

Veronika Špornová

veronika.spornova@gmail.com
No Comments

Sorry, the comment form is closed at this time.